U moře - Eliška Pustowková
U MOŘE
Stojím na kraji dřevěného mola hotelového komplexu, který díky své pozici nabízí ta nejskvostnější panoramata přímořského života. Je brzké ráno,nemohu už spát, a tak netrpělivě v dáli vyhlížím první žluté paprsky lemující zakulacenou hladinu moře. Sestupuji níže. Má chodidla začínají pociťovat chlad jemného písku a bodavou bolest nově vyplavených mušlí. Ta krásná píseň vln a ty neuvěřitelné bílé obláčky, které spolu vytváří dokonalost, mě stále nemohou přesvědčit o tom, že nesním.
Obloha už nám posílá krásné hřejivé paprsky, odrážející se od blankytného moře. Krásná bílá hejna racků, kroužících nad mojí hlavou, mi dodávají pocit, že zde nejsem sama. V dáli jsou slyšet ozvěny místních písní, se kterými lze nasát tu správnou atmosféru exotické krajiny. Lehce si natírám ramena krémem, jelikož vysoké teploty zde panují hned z rána.
Náhle se ocitám na neznámém místě. Vystoupila jsem na nejvyšší útes v celém širokém okolí. Ten výhled na vzdouvající se hladinu a ten koncert silných vln, který na mě doléhá, nejde popsat slovy. Průzračně azurové moře a spousta dřevěných lodí, čekajících na další úlovky ryb. Jako z pohádky. Pořizuji pár snímků, abych mohla svým přátelům vyprávět, a vracím se zpět.
Slunce už pomaličku klesá a paprsky slábnou. Mé rozhodnutí padlo. Přeci jen ještě dnes vyzkouším na vlastní kůži tu okouzlující vůni slané vody. Procházím krásně se třpytícím pískem, jako by byl z perel. Nalézám zde nekonečný podvodní svět, který z pobřeží nikdo neuvidí. Užívám si každý moment. Spousta ryb, obeblouvajících mé slané tělo s výrazem, jako by měly hlad, mě přesvědčuje o tom, že už raději půjdu. Žhavá koule v podvečer ještě více zbarvuje, teď už klidnou, hladinu moře do teplých barev a já už se nemohu dočkat dalšího výletu na pobřeží, podél mé oblíbené pláže.
Eliška Pustowková