Tereza Titurusová
Typického Čecha poznáme snadno. Jak ho charakterizovat? Ponožky v sandálech jsou snad už nutností. Nejen že nás v zahraničních supermarketech nenajdete jinde než u regálu se slevami, ale i igelitové tašky, které dostaneme zdarma, nám mohou být užitečné. Čecha s igelitovou taškou mířícího na pláž vídáme běžně. Také nám přijde velmi vtipné posmívat se cizincům a ukazovat si na ně, když nám přece nerozumějí. K pití si nikdy nedáváme místní pivo. Víme, že by to byla vstupenka do pekla. Proto si obzvlášť muži berou místo více oblečení plechovky s pivem.
Ani já nejsem výjimkou. Na ponožky v sandálech ani náklad chmelového moku si sice netroufám, ale na mé cestě do Itálie mě potkalo pár nepěkných chvilek. Začalo to nehodou s nosem, kdy jsem měla pocit, že vykrvácím, a pokračovalo propršeným dnem ve Florencii. Promočené řízky už si nikdo z nás nedal. A proč bych si brala do cizího velkoměsta občanský průkaz, či dokonce průkaz zdravotní pojišťovny? Odpověď zůstala v hotelu na posteli i s celou peněženkou.
Proč jsou Češi svým chováním tak typičtí? Nebo se to zdá jen těm, kterým se takové věci stávají? Myslím si, že bychom tato fakta a příhody měli brát s nadhledem. Ostatní národy mají určitě také své zlozvyky a zvláštní tradice, jenom o nich nemáme tušení. Až tedy příště potkáte opravdového Čecha, kterého snadno identifikujete podle známých atributů, berte toto setkání jako vtipnou příhodu vašeho dne. Neboť si to přiznejme, Češi mohou být svým vzhledem a chováním někdy opravdu k popukání.
Tereza Titurusová