Pohled do krajiny - Erik Macoszek
Pohled do krajiny
Začíná nový den, pomalu otevírám víčka, ještě ulepená z předešlé noci, abych se mohl podívat na tu krásu, která na mě čeká při pohledu z nepříliš velkého proskleného okna. To dokáže člověka dokonale naladit a připravit do nového dne.
V dáli se tyčí monumentální skály, připomínající dračí zuby. A aby toho nebylo málo, mezi těmito skalami přímo hučí a s obrovskou silou protékají všemožné říčky a řeky, které se sváží a společně spojují do jednoho velkolepého vodopádu. Ten padá bezmála několik stovek metrů dolů do údolí, kde vytváří jezero a stává se nedílnou součástí tohoto nádherného, diamantově blyštivého, velmi klidného vodního oka.
Je to bezesporu velice přitažlivé místo plné klidu a jakoby přímo dělané pro rozjímání a uvolnění lidské duše. Často se mi stává, že mě při mé meditaci, na břehu jezera, navštíví místní lesní tvorové. Srnci se svými srnami, jezevci, lišky, vlci, ale občas i překrásné stádo divokých koní. Je to opravdu místo plné klidu, rovnováhy a harmonie.
Všude kolem stojí mohutné kmeny stromů, které samy o sobě nemají žádnou moc, ale dohromady tvoří jednu obrovskou rodinu, rodina lišejníků, mechů, keřů, stromečků a stromů. Dohromady tvoří překrásný zelený ekosystém, ve kterém v časných ránech poletují a svým krásným hlasem ticho zpestřují malí ptáčci. Jsou to krásní mrňaví tvorové spousty barev.
To vše lemuje krásně modré, blankytně čisté nebe bez jediného obláčku. Je to opravdu dechberoucí pohled, jako z pohádky. Dokážu u tohoto okna stát i hodiny a klidně i bez jediného slova nečinně pohlížet na všechny ty krásy, které nám příroda připravuje.
Erik Macoszek