Obraz Josefa Lady - Gryz
Obraz Josefa Lady
Při prvním pohledu na obraz si můžeme povšimnout samotného stylu ztvárnění, který je pro autora, Josefa Ladu, typický. Obraz byl namalován roku 1942 – stylizovaná malba je ale v ostrém kontrastu k tehdejším válečným událostem, a může tedy působit poněkud strojeně. Venkovská idyla ovšem může být v jistém ohledu uklidňující, protože vytváří vazbu na národní tradice. V dějišti, téměř výhradně ukotveném v české vesnické lokalitě, také můžeme spatřit autentickou architekturu, ať už historickou, či dobovou.
Při bližším pohledu na obraz tedy vidíme několik častých Ladových motivů, například zimní období, pohádkové a autenticky české prostředí. Lada se ve své tvorbě zcela odtahuje od společensky oblíbených realistických obrazů, čímž se posouvá spíše ke klasickým knižním ilustracím. Minimalizace a zjednodušování prvků je zde určitě na místě. Lada se oprošťuje od množstí detailů, čímž společně s nekomplexní kompozicí obrazu vyvolává dojem čistoty a přehlednosti.
Barvy, které autor důvtipně použil, také samy nastiňují roční období. Dynamická souhra odstínů zimy a šeré noční oblohy nám živě sugeruje život malby. I přes patrné množství melancholie nepůsobí obraz fádně. Ladova autentická stylizace vdechuje obrazům život a propůjčuje jim určitou hravost. Samotný ponocný, stojící uprostřed vesničky, dává obrazu pocit osamění a izolace. Klidná hladina rybníku a bezmračná noční obloha nám naopak vdechují pocit klidu. Kostelík na kopci v pozadí obrazu obklopuje malý hřbitov, jenž naplňuje obraz motivem smutku.
Obraz v nás tedy díky svým motivům vyvolává pocit klidu a smutku, respektive podzimní melancholie. Navzdory užití chladných odstínů barev působí malba jakoby domácky útulným, hřejivým dojmem. Snad je to autorova stylizace do idylického pohádkového světa, která dodává dílu určitý náboj, živost a jemnost.