Nic nezkazí náš den
Dnes je 18. 9. 2016 a já a můj přítel se chystáme na koncert skupiny NICKELBACK. Je to náš sen od doby, kdy se známe, a teď je to konečně tady, chápete to? Já se tedy z toho pořád nemohu vzpamatovat. Zrovna jsou čtyři hodiny ráno a my vstáváme. Asi si říkáte, proč tak brzy, když koncert bude určitě až večer. Ano a máte pravdu, koncert začíná v osm hodin v O2 aréně v Praze, ale vzhledem tomu, že nejsme z Prahy a rádi bychom se po Praze s přítelem ještě podívali, jedeme už v pět hodin vlakem. Měli bychom trošku pospíšit, jinak to nestihneme.
Už jsme tedy ve vlaku. Stihli jsme všechno, co jsme měli, a teď jdeme ještě spát, ať v Praze nejsme úplně unavení.
Je asi 10 hodin a my jsme zrovna dorazili. Už se hrozně těším na to, až se budeme procházet po Václavském náměstí, vyjdeme na Pražský hrad, vyjedeme na televizní věž na Žižkově, prohlédneme si Chrám sv. Víta a v neposlední řadě se projdeme po nádherném Karlově mostě. Naplánovali jsme si toho hodně, tak doufám, že vše stihneme.
Už je 6 hodin večer a zrovna se procházíme po Karlově mostě, všechno jsme stihli a podívali se všude, kam jsme chtěli. I když uznejte sami, že v Praze toho je na zhlednutí tolik, že jeden den určitě nestačí. Zrovna procházíme okolo pána, který zde maluje portréty, a rozhodli jsme se, že si necháme namalovat portrét nás dvou a mít vzpomínku navždy. Dám vám jednu radu, předtím než budete dlouho pózovat na portrét, zajděte si na toaletu, protože věřte, že to bude trvat dlouho. Já jsem byla odvážná a málem... Portrét je konečně hotov a my vůbec nestíháme. Mám strach, že to nestihneme.
Dorazili jsme před O2 Arénu a já nemohu najít lístky. Vysypala jsem celou kabelku a lístky nikde. Nevím, co teď. Tohle měl být přece náš den. Bezmocně pláču, přece jenom za ty lístky jsme dali velké peníze. Dokážete si to představit? Ztratit lístky na takový koncert? Řeknu vám, není to nic příjemného.
Ve chvíli, kdy chceme odejít, přichází pán a má v ruce lístky, jsou to naše lístky! Jsem nejšťastnější na světě, protože jsou ještě lidi, kteří dokážou vrátit věc, která jim nepatří. Doteď nechápu, jak pán věděl, že jsou naše a jak nás v tom davu našel. Přestože dnes nebyl náš nejúspěšnější den, my teď vcházíme dovnitř natěšeni víc než kdykoliv jindy a hlavně šťastni, že jsme tu spolu a můžeme tenhle neuvěřitelný zážitek prožívat společně.
Zifcáková