Na cestě k Trasimenskému jezeru - Petr Hlinka
Na cestě k Trasimenskému jezeru
Jedeme prašnou, horskou italskou silnicí a přejíždíme vršky Apenin. Serpentina střídá serpentinu a já se ještě jednou dívám do průvodce, co se píše o místu, kam směřujeme. „Trasimenské jezero,“ píší, „příjemné turistické letovisko pod pohořím Apenin s tradiční atmosférou.“ Co se zde však už nepíše, je to, že tu kdysi dávno nastražil léčku kartaginský generál Hannibal Barca na armádu Římanů, kterou tu na hlavu porazil.
Vždy jsem si přál spatřit toto místo, a tak jsem navrhl rodičům, po několikadenních prohlídkách Florencie a přilehlých památek, abychom si jeli odpočinout k tomuto jezeru a já se alespoň porozhlédl po místě bitvy.
Projíždíme malý městečkem a zastavujeme na parkovišti poblíž jezera. Rodiče si jdou lehnout na pláž a já svižných krokem vyrážím k informačnímu centru. Od mladé usměvavé Italky se dozvídám, že se dodnes neví, kde přesně došlo k místu bitvy, ale že asi dva kilometry odtud se nachází památník a malé muzeum. Neváhám a vyrážím.
Mám smůlu. Muzeum je zavřené a památník je jen strohý betonový sloupek s datem bitvy a italským textem. Rozhlížím se okolo a snažím se představit si atmosféru bitevní vřavy. Dnes svítí horké letní slunce, ale v ten den tomu tak prý nebylo. Když Hannibal vpadl do Itálie, věděl, že musí použít všechnu svou mazanost, aby tu přežil. Římský senát za ním vyslal vojsko, silou daleko převyšující to Hannibalovo. Jisté si svým vítězstvím vpochodovalo toho mlžného rána do pasti, kde bylo pobito.
Stojím na blízkém zalesněném vrcholku nad jezerem a snažím se odhadnout, kde přesně se bitva odehrála. To už se dnes nikdo nedoví… A tak zamířím zpátky k rodičům a odpočinu si na pláži. Na pláži, které je jedno, jestli na ní leží Říman, Čech či Kartáginec, živý, či mrtvý.
Petr Hlinka