Mé oblíbené místo - Daniel Král
Mé oblíbené místo
Sedím v garáži na malinkaté stoličce z dubového dřeva. Na zahnědlé, flekaté, olejem načichlé židličce jsou stále patrné řezné rány od hoblíku, jenž byl použit truhlářem při výrobě. Šedá podlaha, lehce poleptaná od kapajícího benzínu, nepřispívá ke stabilitě tohoto předmětu, a tak pro využívání této místnůstky musí být člověk zdatný a mít minimální um.
Chladné prostředí, tmavé barvy a blikající neonová světla, rozsévající své poslední paprsky bílého světla, působí velmi bezcitným dojmem. Uprostřed místnosti se nachází masivní pákový stojan. Zajištěný všemi bezpečnostními prvky drží zadní i přední kolo motorky nad zemí, a tak motocykl nabývá lehounkého dojmu.
Ladnost, krásu a preciznost linií stroje rozbíjí jen kusy odpadající hlíny smíchané se silikonem, nabalujícím cokoliv, co se dostane do styku s hmotou. Konstrukce působí velmi jednoduše, díky odstrojeným plastům, které se válejí opodál, společně s maticemi a příslušnými částmi. Neznalému oku se může zdát rozestavění dílů nepatrně chaotické, ve skutečnosti je všechno logicky uspořádané.
Z vrchu lehce pootevřeného motoru vykukuje postarší obitý píst, který se nachází ve změti pilin. Obroušené vyčnívající části, seškvařené nesundané plastové kryty, naznačují, že motorka zažila nejednu malou bouři.
Přesto, že místnost působí velmi chladně a neupraveně, jednomyslně a temně, nachází se zde kousíček tepla, a to přesně v srdci daného člověka, který sedí na oné stoličce. Celá scenérie je viděna z mnoha různých pohledů, a to je na tom to nejkrásnější.
Daniel Král