Já před zrcadlem - Petr Hlinka
Já před zrcadlem
Každý den vídám v zrcadle odraz mladého muže. Každý den hledím do těch klidných, šedozelených, mandlovitých očí, často lemovaných studentskými kruhy pod nimi, a pokaždé kritickým pohledem zhodnotím tvář i zbytek těla. Pozoruji ostře řezaný obličej s vysokým čelem, hustým obočím a velkým, lehce zahnutým nosem posypaným pihami. Ústa má ten mladík velká s plnými rty, a když se usměje, což dělá poměrně často, vytvoří se mu na tvářích dva dolíčky. Zuby mu rostou po rodičích špičaté a nerovné, avšak bez jediného kazu. Na hlavě má prakticky krátce sestřižené, světle hnědé vlasy, které nezakryjí jeho velké uši. Na první pohled zaujme bledá pleť, neměnící se ani v průběhu letních slunečných dnů.
Vysoká šlachovitá postava s minimem tuku poukazuje na jeho zálibu ve sportu. A kdo by se podíval pozorněji, povšimne si i modřin značících, že se jedná o sporty bojové. Nedostatek talentu ho naučil trpělivosti a vytrvalosti. Díky bojovému umění má v sobě zabudovaný respekt k autoritám. K lidem, které nezná, se chová zdvořile, bez přehnané srdečnosti, většinou až chladně. Avšak ti, již se stanou jeho přáteli, ho znají jako „vysmátého“ klučinu, vyprávějícího pro něj typické vtipy.
Optimistický otec ho naučil, že nic není tak velký problém, jak se z počátku zdá, a tak většinu věcí bere s nadhledem a hádkám a problémům se vyhýbá s vědoucím úsměvem. Za úsměv a sarkasmus také schovává veškeré trable, protože věří, že ty by si měl každý vyřešit sám. Přestože během mluvení nerozmachuje rukama, je zvyklý se pohybovat rychle, dlouhými kroky.
Někdy bývá až chorobně líný, ale když se k něčemu odhodlá, je tvrdohlavý jako mezek a nerad slyší,
že nemá pravdu. I když má rád své přátele i společnost, v jádru je introvert. Proto se nevyhýbá samotě, v které čerpá sílu a energii u knih či seriálů.
Ačkoli není bez chyb a ví, že by měl na jistých věcech zapracovat, myslím, že se sebou může být ten mladý muž spokojen.
Petr Hlinka